Autopatie
Autopatie je celostní léčebná metoda umožňující celkové pozitivní ovlivňování lidského organismu. Tato velice mladá metoda vychází z klasické homeopatie. Na rozdíl od ní ale nepoužívá homeopatické léky a nepracuje se zákonem podobnosti, na němž je založena homeopatie.
Ač je to nová metoda, svými kořeny sahá hluboko do minulosti. Její principy byly v historii využívány u lidí i ve veterinární praxi.
Jedná se o použití homeopatickým způsobem upravené vlastní tělesné informace osoby, která má být pozitivně ovlivněna.
V podstatě se jedná o variantu auto-isoterapie, s tím rozdílem, že zatímco auto-isoterapie využívá k přípravě léků především informaci nejvíce změněnou nemocí, autopatie využívá nemocí nejméně změněné tělesné informace.
Základním vybavením k přípravě autopatického léku je autopatická lahvička, vyrobená z varného, chemicky stálého, borokřemičitého skla. Nezbytná je čistá voda (bez vyššího obsahu minerálů, nesycená, tedy bez bublinek oxidu uhličitého, nechlorovaná, a bez dalších přísad). Používá se balená stolní voda, voda pramenitá, destilovaná (raději ne z lékárny, ale z výrobny s bezkontaktním provozem), popřípadě vodovodní přefiltrovaná a odchlorovaná voda (např. uhlíkovým filtrem).
Velmi důležité je zabránit kontaminaci autopatické lahvičky a protékající vody cizím biologickým materiálem (včetně mikroskopických kapének). Proto během přípravy v místnosti může být přítomna jen jediná osoba. Vyrábí-li preparát po někoho jiného, má nos i ústa kryty rouškou či šátkem, nedotýká se vnitřku nálevky ani vody vtékající do lahvičky, vhodné jsou i chirurgické latexové rukavice. Při opakovaném použití, musí být lahvička vyměněna nejpozději za 3 měsíce od prvního použití (paměť skla, změna vibračního obrazu těla s časem) nebo, v případě ztráty účinnosti, i dříve (kontaminace, smíchání starého vibračního obrazu s novým). Použitá lahvička v žádném případě nesmí být později využita pro jinou osobu (paměť skla by vedla ke křížové kontaminaci a preparát by neúčinkoval).
Zásadní význam pro plný úspěch léčby může mít zvolená potence, tedy množství lahvičkou prolitých litrů vody. Potence určuje jemnohmotnou úroveň, na níž léčebně zasahujeme, abychom obnovili bezporuchové spojení mezi fyzickým tělem a energetickým polem. Nízká potence může působit slabě a krátce, příliš vysoká se může minout účinkem nebo vyvolat nepříjemné zvýraznění některých příznaků.
Dlouhodobý vývoj po užití autopatického preparátu, stejně jako po užití homeopatického léku, je individuální a nemusí být jednoduchý. Rovněž určení optimální potence, frekvence, a doby užívání často vyžaduje zkušenosti a podrobné rozebrání případu formou homeopatické konzultace. Je proto vhodné využívat rad zasvěceného poradce.